Proč zvířata útočí na lidi

Proč zvířata ve volné přírodě útočí na lidi?

Po sérii útoků predátorů na turisty a strážce parku v USA Ally Hirschlagová zjišťuje, proč zvířata ve volné přírodě útočí na lidi.

Keri Bergereová byla v sobotu odpoledne s přáteli na projížďce na kole po hustě zalesněné stezce Tokul Creek poblíž Fall City ve státě Washington, když před ně vyběhly dvě pumy. Jedna se vydala do lesa, ale druhá se otočila a během několika vteřin strhla šedesátiletou ženu z kola. „Neměli jsme šanci se jim postavit tváří v tvář, abychom je vyplašili nebo tak něco,“ řekla její kamarádka Annie Bilotta místní zpravodajské stanici.

Mladá puma se Bergereové sevřela na obličeji a nepustila ji 15 minut. Její kamarádky zkoušely všechno možné: opakovaně ji mlátily klacky, na hlavu jí snesly 25librový (11,4kg) balvan a bodaly ji malým nožem, to vše za neustálého šťouchání Bergere do očí a tlamy. Když puma konečně na chvíli povolila a Bergere mohla utéct, její přátelé na ni natlačili kolo a drželi ji, dokud nepřijela pomoc. Bergere přežila, ale utrpěla značné a trvalé poškození nervů v obličeji.

V Haines Junction v Yukonu si Vanessa Chaputová šla zaběhat se svým psem, když spatřila tři medvědy grizzly. Jako žena z Kasky, která vyrostla na setkání s vrcholovými predátory, věděla, že jim má dát velký odstup, řekla agentuře APTN News. Když se však její pes dostal mimo vodítko, jeden z medvědů na ni zaútočil a sevřel jí čelisti na hlavě. Naštěstí měla na sobě sponu na drápy, která se medvědovi zlomila v tlamě a vyděsila ho natolik, že ji pustil. Štěkot jejího psa pak odlákal medvěda na tak dlouho, že mohla doběhnout k dálnici a zavolat pomoc. Zůstaly jí bodné rány nahoře i dole na ruce, zlomená kost, poškozený nerv a natržený triceps.

Bergereová ani Chaputová tyto potyčky nijak nevyprovokovaly; jsou považovány za nečekaná setkání, k nimž dochází, když se šelmy a lidé náhodně setkají a prvek překvapení podnítí obranné chování zvířete. Chris Servheen, vysloužilý koordinátor pro obnovu medvědů grizzly u americké organizace Fish and Wildlife Service, říká, že jde o nejčastější typ útoku medvěda, s nímž se setkal. „Obvykle se medvěd snaží člověka srazit k zemi nebo ho zneškodnit, protože se bojí, a pak uteče,“ vysvětluje.

Podle Servheena jsou medvědi, kteří se účastní podobných útoků, jen zřídkakdy odstraňováni nebo utráceni, ale jak puma, tak medvěd grizzly byli po těchto střetech utraceni. Vzhledem k tomu, že konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty narůstají v důsledku rozrůstající se lidské populace a nedostatku zdrojů způsobeného změnou klimatu, mohou být takovéto následky až příliš časté a v konečném důsledku mohou dlouhodobě bránit úsilí o ochranu přírody. Konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty již vedly k decimování populací vlků v Evropě a Spojených státech a k vyhynutí poddruhů tygrů na jižní polokouli.

„Kolem těchto útoků se točí spousta pozornosti, ale ve skutečnosti je jejich počet velmi nízký,“ říká Vincenzo Penteriani, výzkumný pracovník Španělské národní rady pro výzkum (CSIC). Podle studie z roku 2023, jejímž je Penteriani spoluautorem, došlo v letech 1950 až 2019 na celém světě k 5 089 útokům velkých šelem. Pouze 32 % z nich vedlo k úmrtí člověka, přičemž dvě třetiny těchto úmrtí způsobily velké kočky, jako jsou lvi a pumy. Sledujto blog

Existují tři další běžné příčiny útoků šelem na člověka, z nichž některým lze lépe předcházet než jiným. Přirozeným konfliktům založeným na agresi – například konfliktům, při nichž samice chrání svá mláďata nebo zvířata chrání zdroj potravy – lze často předejít, pokud se lidé drží dál od těchto zvířat a jejich potravy.

U masožravců, kteří považují člověka za prostředek k získání potravy, je to jiné. Jakmile se stanou závislejšími na lidské potravě, kterou mohou najít v kempech nebo v odpadkových koších, přestanou se lidem vyhýbat. Ztráta instinktivní reakce strachu je dostává do více situací, kdy se mohou dostat do konfliktu s člověkem, což často vede k tomu, že medvěda člověk utratí. „Nasycený medvěd je mrtvý medvěd,“ říká Servheen s odkazem na rčení, které je mezi biology a ochránci přírody běžné.

Útoky dravců nebo útoky související s predací jsou poměrně vzácné, od roku 1955 se v Severní Americe vyskytly pouze v 17 % případů. Dochází k nim, když šelma považuje člověka za kořist a loví ho stejně jako jiné zvíře, které využívá jako potravu. Nedávným příkladem střetu s predátorem je puma, která v kalifornském okrese El Dorado zabila 21letého mladíka a těžce zranila jeho bratra. Jednalo se o první útok šelmy, který stát zaznamenal za posledních 20 let.

Dále dochází k útokům zvířat vyprovokovaným lidmi, kteří se s nimi fotografují nebo je krmí v přírodním prostředí, například v národních parcích, což často končí tím, že jsou zvířata z preventivních důvodů utracena. „Nakonec si to zvíře na lidi zvykne a [pak] se mu stanou špatné věci. A lidé, kteří původně chtěli toto spojení navázat, si to nemusí nutně uvědomit,“ říká Christine Wilkinsonová, postdoktorandka na Kalifornské univerzitě v Berkeley, která se zabývá studiem konfliktů mezi kojoty a lidmi.

Po provedení nesčetných pitev všech typů útoků šelem na člověka v průběhu 75 let se Penterianiho tým domnívá, že 50 % z nich mohlo být zabráněno, kdyby lidé reagovali jinak. Studie z roku 2017, jejímž spoluautorem je Penteriani, zjistila, že rizikové chování v blízkosti velkých šelem zvyšuje pravděpodobnost útoku.

Dvěma nejčastějšími rizikovými chováními jsou podle studie rodiče, kteří nechávají své děti hrát si venku bez dozoru, a venčení psa bez vodítka. Wilkinson uvádí, že 66 % útoků kojotů se týká psa. „[Lidé] se dostanou do situace, kdy je jejich pes pronásledován, nebo jejich pes pronásleduje kojota, nebo třeba venčí svého psa v blízkosti označeného doupěte a kojot je chce vyprovodit,“ říká Wilkinson.

Penterianiho výzkum ukazuje, že počet útoků velkých šelem se od roku 1950 do roku 2019 neustále zvyšoval (i když to může být do jisté míry ovlivněno současným nárůstem hlášení konfliktů mezi divokými zvířaty a lidmi). Existuje pro to několik klíčových důvodů. V posledních desetiletích se snahy o ochranu a obnovu populací šelem ukázaly jako poměrně účinné. „Populace medvěda grizzlyho je v dolních 48 státech pětkrát větší než před 40 lety,“ říká Servheen.

Znepokojivějším důvodem je rozrůstání měst v zemích s vysokými příjmy. Servheen říká, že lidé, kteří se stěhují z měst na venkov, často nevědí nebo nemají čas naučit se respektovat divokou zvěř, která tam žije. To má za následek neopatrné chování, jako jsou odpadkové koše, které nejsou chráněny proti zvířatům, což může v konečném důsledku změnit šelmy v hrozbu podmíněnou potravou.

Odborníci se domnívají, že na eskalaci konfliktů mezi lidmi a šelmami se podílí i změna klimatu, ale tuto souvislost je třeba ještě objasnit. „S ubývajícími omezenými zdroji se šelmy a lidé dostávají do častějšího kontaktu, což znamená, že by mohlo docházet k častějším konfliktům,“ říká Jen Millerová, specialistka na mezinárodní programy americké organizace Fish & Wildlife Service. Podle jejích slov došlo například k nárůstu útoků lvů v západní Indii v době sucha, kdy lvi a lidé spoléhali na stejné zdroje vody.

Klimatické změny také zkracují zimu a snižují sněhovou pokrývku na severní polokouli, což podle Servheena může způsobit, že medvědi ukončí hibernaci dříve, než je pro ně potrava, na kterou se obvykle spoléhají, tedy hmyz a rostliny, široce dostupná. „Když jdou dolů [při hledání potravy], dostanou se do údolí, kde je hodně lidí,“ říká.

S oteplováním severních území a táním ledu v oblastech, jako je Arktida, se lední medvědi stěhují za potravou i do oblastí obývaných lidmi. V srpnu zabili dva lední medvědi pracovníka odlehlé arktické radarové stanice v kanadském teritoriu Nunavut (i když zatím není jasné, co útok vyprovokovalo).

Podle Penterianiho výzkumu se zdá, že pravděpodobnost konfliktů mezi lidmi a šelmami je vyšší v oblastech zemí s nízkými příjmy, kde dominuje rozsáhlá venkovská krajina a zemědělská půda. „V zemích globálního Jihu je spousta pracovních krajin, které jsou opravdu různorodé, střídají se v nich biotopy šelem, lesy a savany, což vytváří mnohem více příležitostí pro tato střetnutí, prostě statisticky,“ říká Wilkinson.

V těchto oblastech jsou populace masožravců větší a rozšířenější. Protože lidé, kteří zde žijí, jsou závislí na zemědělství a chovu dobytka, mají více příležitostí přijít do kontaktu s těmito šelmami, říká Wilkinson. Toto překrývání biotopů vytváří podmínky pro začarovanou smyčku konfliktů mezi lidmi a zvířaty, které mají za následek mnohem více úmrtí zvířat než lidí.

„Násilí – odvetné i preventivní zabíjení volně žijících zvířat – se v některých místech může stát jedinou možností, jak si zajistit živobytí nebo dostatek potravy pro své rodiny,“ říká Feldman.

Odborníci jednoznačně tvrdí, že odstranění zvířete není řešením. Když se to stane reakcí, může to vést k prudkému poklesu populace a hrozbě vyhynutí, jako tomu bylo v případě vlků šedých v USA před rokem 1960, říká Penteriani a dodává: „Musíte něco udělat, abyste zabránili možnosti útoku a snížili ji“.

Konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty se mohou zdát nevyhnutelné s tím, jak roste populace a biotopy šelem, ale existují způsoby, jak minimalizovat riziko, že se stanete jejich účastníky. Začíná to tím, že si lépe uvědomíte, jaké šelmy se ve vaší oblasti vyskytují a co by je k vám mohlo přilákat nebo které situace by vás mohly učinit zranitelnými.

„Velkou část moci pro tyto situace máte ve svých rukou, ať už díky znalosti chování zvířat, nebo díky tomu, že máte správné nástroje, které můžete v některé z těchto vzácných situací použít,“ říká Wilkinson. Wilkinson doporučuje mít s sebou při kempování vždy sáčky, do kterých se ukládá jídlo, v případě setkání s medvědem s sebou nosit sprej proti medvědům a psy mít na vodítku, aby nepřilákali šelmy.

Existuje několik obecných pokynů, jak předcházet útokům. Penteriani zdůrazňuje, že je důležité držet se ve skupinách alespoň tří dospělých osob, pokud se pohybujete v teritoriu šelem, a pokud venčíte psa, mějte ho vždy na vodítku, a to i v městských oblastech na okraji divočiny. Vyvarujte se pobytu venku při východu nebo západu slunce; tehdy bývají šelmy nejaktivnější. Pokud masožravce spatříte, doporučuje americký Úřad pro ochranu ryb a volně žijících živočichů (US Fish and Wildlife Service) st.

Jednou z největších výzev je zabránit tomu, aby si tato zvířata zvykla na potravu, zejména s tím, jak se do vnitrozemí stěhuje stále více lidí. Servheen pomohl vytvořit komunitní program Bear Smart, který se snaží tento problém řešit; je to vzor, jak žít v medvědím prostředí, a byl již zaveden v komunitách po celé Montaně. Zahrnuje zabezpečení lákadel pomocí odpadkových košů odolných proti medvědům, umístění elektrických ohradníků kolem hospodářských zvířat a zahrad, nenechávání potravin venku a nošení ochranných prostředků při kempování, například spreje proti medvědům.

Podle Penterianiho by tato preventivní opatření měla odvrátit většinu útoků šelem. Ale i když se ukáže, že nějaký hrozí, můžete podniknout kroky, abyste se vyhnuli zranění.

Pokud se setkáte s pumou nebo jinou velkou kočkovitou šelmou, neutíkejte (Wilkinson zdůrazňuje, že si budou myslet, že jste kořist a mohou vám snadno utéct), ale raději se pomalu udělejte co největší a nejhrozivější. Tleskání rukama, kopání do země a dokonce i nabíhání na zvíře je pravděpodobně vyplaší.

U medvědů postupujte stejně. Správa národních parků také doporučuje mluvit klidně, abyste ukázali, že jste člověk (a větší hrozba pro ně). Nikdy se neotáčejte zády nebo nelezte na strom, protože medvědi grizzly a černí medvědi umí šplhat lépe než vy.

Pokud nelze útoku zabránit, mohou vám pomoci obranné manévry, které vám pomohou vyhnout se vážnému nebo život ohrožujícímu zranění, ale liší se podle zvířete. Wilkinson říká, že v případě medvěda grizzlyho byste měli dělat mrtvého, ležet na břiše nebo si zakrýt nejzranitelnější části těla batohem. Dobrý nápad je také zakrýt si hlavu rukama. Naopak s medvědem černým je třeba bojovat ze všech sil, protože proti menšímu zvířeti máte větší šanci na úspěch.

Chcete se také bránit pumám a podobným kočkovitým šelmám, jako to udělala Bergere a její přátelé. Použijte cokoli, co máte k dispozici, abyste zvíře od sebe odtrhli, a pak ho ohrožujte nebo tlumte vším, co máte po ruce (kameny, větvemi, kolem), dokud neuteče nebo nepřijede pomoc.

Předcházení konfliktům se zvířaty nakonec spočívá v tom, že je budete respektovat a stanovíte jim hranice, abyste se mohli chovat stejně. Mírové soužití je možné, ale člověk jako dominantní druh musí vyvinout větší iniciativu, aby to fungovalo, říká Miller.

„Pokud se podaří podpořit lidi žijící s šelmami a poskytnout jim to, co k soužití potřebují, pak je soužití lidí a šelem možné,“ říká Miller. „Soužití probíhá úspěšně po celém světě, a to i tváří v tvář klimatickým změnám.“

Your link is ready..